Martinicové
Starý český panský rod, odvozující své jméno od tvrze
v Martinicích, byl poprvé zmíněn v roce 1318. Bořita († 1479) byl
dvorním maršálkem Jiřího z Poděbrad a jeho jméno bylo v rodině
natolik oblíbené, že se dostalo i do jména rodu: Bořitové z Martinic.
V 16. století se rod rozdělil na větev okořskou († 1595) a smečenskou.
Jaroslav Bořita z Martinic († 1649), karlštejnský purkrabí, byl jako
odpůrce reformace jmenován jedním z královských místodržitelů a
v květnu 1618 defenestrován. Po bitvě na Bílé hoře se stal nejvyšším pražským
purkrabím, nakoupil pobělohorské konfiskáty a byl povýšen do hraběcího stavu.
Jeho syny se rod rozdělil do větví smečenské († 1773) a ahníkovské († 1789).
Rod vlastnil např. Ahníkov, Prunéřov, Smečno, Slaný, Plánici, Hořovice, Okoř,
Opálku, Klenovou či Zelenou Horu. Rodový majetek zdědila Marie Anna
z Martinic († 1832), která se provdala za Karla Josefa hraběte Clama a
jejich synové získali titul hrabat z Clam-Martinic.
